A jako jindy hudba zní

a vítr bolí.

Tečou mi slzy z očí.

Den, který začíná černat

světly lamp se nechává hnát

pryč, do modrého prázdna.

Je tam snad i mých pár snů

a mrtvý motýl z ulice,

bylo mu souzeno být sám.

Tam, do neznáma je den hnán

kde se chci se svou láskou skrýt.

Tou, která pálí jako zranění.

Protože všechno, co tam je

nezemře, jenom zkamení.